Veronika před tabulí

Jít na pedagogickou fakultu ji nikdy ani nenapadlo. Ale někdy ve třetím ročníku filosofické fakulty vycítila, že učit chce - a tak se neprodleně vydala za ředitelem svého domovského gymnázia a nabídla mu, že bude učit nepovinnou latinu. Pak se přidal i dějepis. Pak výuka latiny na 3. lékařské fakultě. A pak rozhodování, zda nastoupit na plný úvazek na medicínu nebo na gymnázium. Gymnázium vyhrálo na plné čáře. Dnes má za sebou osmnáct let třídnictví a několik let působí jako výchovná poradkyně. Je přesvědčená o tom, že z člověka neudělá kantora pedagogická fakulta, ale deset let intenzivní praxe, jistá forma talentu a chuť na sobě pořád pracovat.